stížnost k Evropskému soudu proti podvodnému Ústavnímu soudu ČR

Žádáme všechny sdělovací prostředky, aby neobtěžovaly seniory, ale obracely se pouze na zástupce seniorů pana Jiřího Krejzu.

Monsieur le Greffier de la

Cour européenne des Droits de ľHomme

Conseil de ľEurope

F-67075 STRASBOURG CEDEX

FRANCE

Česká republika dne 17. února 2009

(odesláno 18. 2. 2009)

Stížnost č. 12017/09

STÍŽNOST

Proti usnesení Ústavního soudu České republiky

ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08

předkládaná podle článku 34 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod (dále jen „Úmluva“).a čl. 45 a 47 Jednacího

řádu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“).

I. STRANY

A. STĚŽOVATEL

1. Příjmení: Vlková

2. Jméno: Carmen

3. Pohlaví: žena

4. Státní příslušnost: občanka České republiky

5. Povolání: důchodkyně

6. Datum a místo narození: 1930

7. Trvalé bydliště: Penzion pro seniory v Uherském Hradišti

Kollárova 1243, 686 01 Uherské Hradiště

Česká republika

8. Telefonní čísla:

9. Současná adresa: viz bod 7

10. Příjmení a jméno zástupce: Krejza Jiří, 27. 5. 1971

11. Povolání zástupce: kadeřník

12. Adresa zástupce: ul. Dr. Slavíka 1515, 413 01 Roudnice nad Labem

Česká republika

13. Tel. Číslo: +420 416 815 911 e-mail: krejzaj@volny.cz

B. VYSOKÁ SMLUVNÍ STRANA

14. Česká republika

Dvakrát

II. SKUTKOVÉ OKOLNOSTI PŘÍPADU

Stěžovatelka je občanem města Uherské Hradiště, Zlínského kraje v České republice a tvrdí, že pravomocným usnesením Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08 (dále jen „napadené usnesení“) jsou porušena tato stěžovatelky základní práva.

Napadené usnesení České republiky (dále jen „ČR“) úmyslně stěžovatelce odebírá práva zakotvená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 14 zákaz diskriminace.

Stěžovatelka tvrdí, že vadným postupem vyřizování ústavní stížnosti a odmítavým usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08 jsou odebrána práva stěžovatelky zaručená v čl. 2 odst. 4; čl. 9 odst. 3 Ústavy a v čl. 1; čl. 2 odst. 2, 3; čl. 3 odst. 1., 3; čl. 4 odst. 1, 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, 3 písm. c), 14, 17 Úmluvy.

Česká republika níže uvedeným postupem a napadeným usnesením porušila také čl. 1 Úmluvy Povinnost respektovat lidská práva Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I Úmluvy.

Důkaz č.1 - usnesení Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08

Zachování lhůty pro podání stížnosti

Stěžovatelka obdržela napadené usnesení dne 21. 8. 2008. Stěžovatelka je přesvědčena, že šestiměsíční lhůta k podání této stížnosti je v jejím případě zachována.

Stěžovatel navrhuje, aby ESLP vydal po provedeném řízení tento

N á l e z

napadené usnesení České republiky Ústavního soudu v Brně sp. zn.: III. ÚS 571/08 ze dne 21. 8. 2008 je v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a přikazuje České republice aby sjednala soulad usnesení Ústavního soudu v Brně s Úmluvou, Listinou a Ústavou ČR.

O D Ů V O D N Ě N Í

Stěžovatelka touto stížností napadá Českou republiku, která napadeným usnesením Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08 , kterým Ústavní soud v Brně jménem České republiky (dále jen „ÚS“) odmítl stěžovatelky ústavní stížnost.

Stěžovatelka podala žalobu proti městu Uherské Hradiště, které nařídilo stěžovatelce, že musí zaplatit vstupní poplatek 70.000,- Kč za přijetí do ústavu sociální péče Penzionu pro seniory v Uherském Hradišti, příspěvkové organizace, ul. Kollárova 1243, 686 01 Uherské Hradiště. Protože město Uherské Hradiště si bylo vědomo nezákonného nařízení zaplatit do ústavu sociální péče vstupní poplatek snažilo se město zamaskovat tento nucený vstupní poplatek ve výši 70.000,- Kč tím, že donutilo stěžovatelku podepsat darovací smlouvu. Město svou nezákonnou činnost tak maskovalo tím, že vždy tvrdilo, že stěžovatelka sama ze své vůle darovala městu dar ve výši 70.000,-Kč. Město donutilo stěžovatelku pod pohrůžkou nepřijetí do ústavu sociální péče Penzionu pro seniory v Uherském Hradišti, příspěvkové organizace aby stěžovatelka podepsala darovací smlouvy, kdyby nepodepsala, tak by nebyla přijata.

V roce 2006 stěžovatelka spolu s se svými spolubydlícími manželi Janem a Annou Hráčkovými podala hromadnou žalobu k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti č. j.: 12C 92/2006 pro bezdůvodné obohacení proti Městu Uherské Hradiště.

Nezávisle na stěžovatelce a manželů Hráčkových podala žalobu k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti č. j.. 5C 282/2004 v roce 2004 pro bezdůvodné obohacení 70.000,- Kč také jejich spolubydlící paní Marie Máčalíková. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem č.j. 5C 282/2004-29 ze dne 9. 11. 2005 zamítl žalobu žalobkyně Marie Máčalíkové. Žalobkyně Marie Máčalíková se odvolala ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, který rozsudkem č.j. 59C0 110/2006-116 ze dne 19. 9. 2006 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalované město Uherské Hradiště muselo zaplatit paní Máčalíkové částku 70.000,-Kč a náklady řízení. Žalované město Uherské Hradiště proti rozsudku (soudu II. stupně) Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č.j. 59C0 110/2006-116 ze dne 19. 9. 2006 podalo dovolání k soudu III. stupně Nejvyššímu soudu České republiky v 11 měsíci roku 2006. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného města Uherské Hradiště vede pod číslem jednacím 30 Cdo 1863/2007.

Stěžovatelce Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením č. j.: 12C 92/2006-140 ze dne 23. 10. 2007 přerušuje řízení do pravomocného skončení řízení o zaplacení 70.000,- Kč vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod č.j. 5 C 282/2004. Řízení č.j. 5 C 282/2004 je vedeno jak výše vysvětleno u Nejvyššího soudu České republiky pod číslem jednacím 30 Cdo 1863/2007.

Manželům Hráčkovým v jejich žalobě nevyhověl ani Ústavní soud v Brně, proto podali stížnost k ESLP, kterou ESLP vede pod číslem jednacím 8875/08.

Protože Nejvyšší soud ČR ve věci č.j. 30 Cdo 1863/2007 neučinil právní úkon od podání dovolání z 11 měsíce roku 2006 nezbylo stěžovatelce než podle ustanovení § 164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích podat s t í ž n o s t n a p r ů t a h y v ř í z e n í ze dne 18. 12. 2007.

Na stěžovatelky stížnost na průtahy odpověděla JUDr. Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky sdělením ze dne 8. 1. 2008 č.j. S 2045/2007, ve kterém shledává stížnost na průtahy jako nedůvodnou.

JUDr. Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky odpověděla následující.

„ … 25. 4. 2007, kdy bylo doručeno dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky Zlín ze dne 19. 9. 2006 sp. zn.: 59 Co 110/2006, jsem nucena po přešetření stavu konstatovat, že Vaše stížnost dosud nemůže být důvodná... Další postup ve Vaší věci budu sledovat.„

Protože vyřízení stížnosti na nedůvodné průtahy byla chybně vyřízena JUDr. Ivou Brožovou, předsedkyní Nejvyššího soudu České republiky nezbylo stěžovatelce než podat dne 16. 1. 2008

n á v r h n a u r č e n í p r o c e s n í h o ú k o n u vydání rozhodnutí nebo nařízení jednání ve věci č. j.: 30 Cdo 1863/2007. Není možné tolerovat nečinnost Nejvyššího soudu České republiky, aby ode dne 25. 4. 2007 do dnešního dne neučinil procesní úkon a tak způsoboval újmu zúčastněným. Pouhé sledování věci JUDr. Ivou Brožovou, předsedkyní Nejvyššího soudu České republiky stěžovatelku Carmen Vlkové těší, ale bohužel jí to nebude k téměř žádnému prospěchu.

Na tento návrh na určení procesního úkonu ze dne 16. 1. 2008 odpověděl JUDr. Ljubomír Drápal, předseda senátu usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5 tak, že návrh na určení procesního úkonu odmítá.

Odmítavé usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5 odůvodňuje vadně odmítnutí na str. 2 odst. 3 dospěl k závěru, že návrh na určení procesního úkonu byl podán osobou, která k jeho podání nebyla oprávněna. Takovéto svévolné odůvodnění, které není odůvodněno žádným zákonným ustanovením je nepřezkoumatelné a pro nepřezkoumatelnost je vadné.

Odmítavé usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5 není odůvodněno žádným ustanovením a paragrafem zákona nebo vyhlášky je nepřezkoumatelné a tedy vadné.

Usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 10. 2007 sp. zn.: 12C 92/2006-140 stěžovatelky jednání o žalobě přerušuje do pravomocného skončení řízení o zaplacení částky 70.000,- Kč vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn.: 5 C 282/2004, které nyní je vedeno u Nejvyššího soudu České republiky, který věc vede pod spisovou značkou 30 Cdo 1863/2007.

Řízení u Ústavního soudu

Stěžovatelce nezbylo než podat ústavní stížnost ze dne 27. 2. 2008 proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5.

Stěžovatelce nařídil výzvou ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 Ústavní soud České republiky, že se musí nechat dát zastupovat advokátem a dokonce nařídil, že advokát musí sepsat stěžovatelky ústavní stížnost, přestože již stěžovatelka sama ústavní stížnost sepsala. Nucené nařízené zastoupení advokátem a sepsání ústavní stížnosti advokátem soud ve výzvě ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 neodůvodnil žádným právním předpisem, tedy svévolně nařizoval ačkoliv k tomu nebyl dán důvod. Takovéto svévolné nařizování je nezákonné obstrukční a má účel klást stěžovatelce překážky v domáhání se svých ústavních práv.

Stěžovatelce výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 bylo odebráno minimální právo, které je přiznané obviněnému z trestného činu v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, který zní: Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva, obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Stěžovatelce bylo napadeným usnesením, respektivě Českou republikou, přiznáno horší postavení a udělení menšího práva nežli člověku obviněnému, přestože stěžovatelka je pouhým stěžovatelem spořádaným občanem.

ÚS výzvou ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 přiznává minimální práva obviněnému z trestného činu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, ale spořádanému občanovi stěžovatelce, které pro obranu svých základních práv zbývá podat ústavní stížnost, tato minimální páva nepřiznává – okrádá stěžovatelku.

ÚS výzvou ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 porušuje čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Stěžovatelce výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 byla odebráno právo v čl. 37 odst. 2 Listiny, každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

Právo v čl. 37 odst. 2 Listiny byla stěžovatelce odebrána tím, že její právo na právní pomoc jí bylo striktně nařízeno ačkoliv stěžovatelka neměla zájem o právní pomoc advokáta. Stěžovatelka svého práva na právní pomoc nechtěla využít, jelikož neměla zájem o právní pomoc advokáta, ale ÚS svou výzvou stěžovatelce právo na svobodnou volbu odebral a nařídil, že musí využít právní pomoci advokáta.

Výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 byl porušen čl. 3 odst. 1 Listiny Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Postavení advokáta nadřazuje advokáta nad stěžovatelku. Advokát nemusí být zastupován u ústavního soudu, ale stěžovatelka má tuto povinnost.

Výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 byl porušen čl. 3 odst 3 Listiny Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Stěžovatelce byla způsobemna újma, jelikož musela překonávat složitou proceduru překážky povinnosti být zastupována advokátem u ÚS.

Výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 byl porušen čl. 4 odst. 1,2,3 Listiny

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Tato práva zaručuje také Úmluva, které podmínka nuceného zastupování odporuje.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Omezení základních práv a svobod neplatí pro všechny stejně, neboť stěžovatelka se byla nucena se dát zastupovat advokátem při podání ústavní stížnosti, ale advokáti tuto povinnost již nemají při podání ústavní stížnosti. Při podání žaloby a řízení u soudu I. a II. stupně a u ESLP tato povinnost nuceného zastupování advokátem neexistuje, ale u soudu III. stupně a Ústavního soudu ČR je povinnost zastupování advokátem povinná. Tímto dochází k porušení čl. 14 Úmluvy diskriminaci, kdy všichni nemají rovná práva.

Česká republika uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamnětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se

Česká a Slovenská Federativní Republika se usnesla dne 16. 12. 1992 na Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Listina je součástí ústavního pořádku ČR.

V této Listině se Česká republika zavazuje uznávat neporušitelnost přirozených práv člověka, pamětliva trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány které výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 odebírá právo v čl. 37 odst. 2. Listiny

Přirozeným právem člověka, lidským právem a základní svobodou je lidské svobodně se rozhodnout zda stěžovatelka využije práva na právní pomoc v řízení před Ústavním soudem.

Stěžovatelce nezbylo než požádat Českou advokátní komoru o přidělení advokáta, kterého podle vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů advokátní tarif je stěžovatelka povinna platit ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby týkající například v převzetí a přípravě zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb spočívající podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů advokátní tarif a dále 1 x 300,- Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu celkem 2400,-Kč pokud advokát není plátcem DPH, pokud je advokát plátcem DPH zaplatí fyzická nebo právnická osoba 2.856,- Kč.

Protože stěžovatelka pobírá měsíčně nízký důchod a platí za léky a pobyt a stravu v ústavu sociální péče, požádala Českou advokátní komoru o bezplatného advokáta. Z těchto důvodů Česká advokátní komora požádala stěžovatelku aby vyplnila formulář Příjmových a majetkových poměrech stěžovatelky.

Na základě formuláře Příjmových a majetkových poměrech stěžovatelky přidělila Česká advokátní komora dopisem ze dne 21. 5. 2008 č.j.: 1058/08 stěžovatelce JUDr. Michaela Vosecká Klečková, advokátka, ulice Ječná 29a, 621 00 Brno.

Stěžovatelka udělila plnou moc k zastupování u Ústavního soudu advokátce JUDr. Michaele Vosecké Klečkové, která znovu přepsala stěžovatelky ústavní stížnost.

Následně Ústavní soud České republiky vydal usnesení ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08, kterým stěžovatelky ústavní stížnost o d m í t á.

Napadené odmítavé usnesení ÚS odůvodňuje na str. 2 v odst. 5

„Ačkoliv existuje určitá spojitost mezi nalézacím řízení stěžovatelky a dovolacím řízením v uvedené jiné občanskoprávní věci, a to v podobě přerušení „stěžovatelčina“ řízení, a stěžovatelka může být eventuálně nějak dotčena průtahy v tomto dovolacím řízení, uvedené dovolací řízení není „její věcí“ ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a stěžovatelka není jeho „účastníkem nebo stranou řízení“ ve smyslu § 174a odst. 1 ZSS (zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích).“

Ustanovení § 174a odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „ZSS“) předchází ustanovení § 164 odst. 1 ZSS které zní:

Fyzické a právnické osoby (dále jen "stěžovatel") jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost, se posuzuje podle obsahu podání bez ohledu na to, jak bylo označeno.

Ustanovení § 174a odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích zní:

Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen "návrh na určení lhůty").

Čl. 38 odst. 2 Listiny zní:

Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Napadené odmítavé usnesení ÚS zbavuje stěžovatelku ústavních práv a práva čl. 6 odst. 1 Úmluvy Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem , aby byla její věc projednána bez průtahů.

Napadeným usnesením Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08 ÚS odebírá právo na ochranu před nečinností soudu, zatímco jiní účastníci tohoto řízení mají práva ochrany před nešinností soudu, jedná se o nerovné postavení a porušení čl. 14 zákaz diskriminace Úmluvy.

Stejně tak je stěžovatelka diskriminována vůči všem občanům ČR, kteří mají práva ochrany před nečinností soudů, ale stěžovatelce toto právo je napadeným usnesením ÚS odepřeno.

Stěžovatelka byla oprávněna podat podle ustanovení § 164 odst. 1 ZSS, které musí předcházet ustanovení § 174a odst. 1 ZSS. Tedy stěžovatelka má právo podat stížnost na průtahy podle ustanovení § 164 odst. 1 ZSS, ale ÚS tvrdí v napadeném usnesení, že již nemá právo podat návrh na provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 1 ZSS. Pokud Nejvyšší správní soud České republiky zjistil, že stěžovatelka nemá právo podat návrh na provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 1 ZSS, to měl tento návrh přeposlat tomu soudu, který měl právo o tom rozhodnout.

Z výše uvedeného se jedná o vadné a svévolné napadené usnesení ÚS. Stěžovatelka je tak zbavena svých práv, aby byla její věc vyřízena v přiměřené lhůtě bez průtahů. Stěžovatelky jediná možnost jak napadnout průtahy soudu je, aby poprosila žalobkyni Marii Máčalíkovou aby Nejvyššímu soudu České republiky podala stížnost na průtahy podle ustanovení § 164 odst. 1 ZSS a když nebude stížnost na průtahy uspokojivá podala podle ustanovení § 174a odst. 1 ZSS návrh na provedení procesního úkonu. Z výše uvedeného by stěžovatelka byla odkázána pouze na pochopení a ochotu žalobkyně Marie Máčalíkové. Tento nelogický postup by byl jediným prostředkem stěžovatelky jak se domoci práce soudu, který způsobuje zbytečné průtahy v řízení.

Z celého vyplývá nelogičnost a nezákonnost (protiprávost) napadeného rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08.

ÚS ve svém odůvodnění na str. 2 odst. 5 přesně pochopil o co usiluje stěžovatelka a dokonce přiznal, že existuje určitá spojitost mezi nalézacím řízení stěžovatelky a dovolacím řízením v uvedené jiné občanskoprávní věci, a to v podobě přerušení „stěžovatelčina“ řízení, a stěžovatelka může být eventuálně nějak dotčena průtahy v tomto dovolacím řízení.

Stěžovatelce byla napadeným usnesením odebrána zákonná práva na ochranu v čl. 38 odst. 2 Listiny, aby její věc byla vyřízena bez průtahů a je nucena vyčkat do pravomocného rozhodnutí věci č.j. 5 C 282/2004, které je projednáváno u Nejvyššího soudu České republiky pod číslem jednacím 30 Cdo 1863/2007. Jelikož stěžovatelka zjistila, že soud neudělal žádný procesní úkon č.j. 30 Cdo 1863/2007 od podání dovolání žalovaného v 11 měsíci roku 2006 nezbylo stěžovatelce než podat stížnost na průtahy ze dne 18. 12. 2007 a poté návrh na určení procesního úkonu ze dne 16. 1. 2008.

Stěžovatelce byla napadeným usnesením odebrána práva na ochranu v čl. 37 odst. 2 Listiny:

Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

ÚS výzvou ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 a napadeným usnesením porušuje čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Stěžovatelka podle napadeného usnesení Ústavního soudu České republiky a odmítavé usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5 odebírají práva stěžovatelce podat stížnost na průtahy a návrh na určení lhůty, ale právo na průběžné informování o průběhu řízení věci č.j. 5 C 282/2004, které je projednáváno u Nejvyššího soudu České republiky pod číslem jednacím 30 Cdo 1863/2007 stěžovatelka právo má. Důkazem je sdělení JUDr. Ivy Brožové, předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 9. 2008 č.j. S 2045/2007. V tomto sdělení Brožová vyrozumívá stěžovatelku, že věc č.j. 30 Cdo 1863/2007 byla skončena 9. 9. 2008 a rozhodnutí, že bude stěžovatelce doručeno prostřednictvím soudu I. stupně, tj. Okresním soudem v Uherském Hradišti.

Důkazy:

příloha 1 – odmítavé usnesení Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08

příloha 2 - stížnost ze dne 18. 12. 2007 na průtahy v řízení 30 Cdo 1863/2007

příloha 3 - sdělení Ivy Brožové ze dne 8. 1. 2008 č.j. S 2045/2007

příloha 4 - n á v r h n a u r č e n í p r o c e s n í h o ú k o n u ze dne 16. 1. 2008

příloha 5 - usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 10. 2007 sp. zn.: 12C 92/2006-140

příloha 6 - vadné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5

příloha 7 ústavní stížnost ze dne 27. 2. 2008

příloha 8 - výzva ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08

příloha 9 – přidělení advokáta Českou advokátní komorou dopisem ze dne 21. 5. 2008 č.j.: 1058/08

příloha 10 – sdělení JUDr. Ivy Brožové, předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 9. 2008 č.j. S 2045/20

V. PŘEDMĚT STÍŽNOSTI A PŘEDBĚŽNÉ NÁROKY NA SPRAVEDLIVÉ ZADOSTIUČINĚNÍ

Česká republika výše uvedeným postupem a napadeným usnesením porušila také čl. 1 Úmluvy Povinnost respektovat lidská práva Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy.

Stěžovatelce nezbylo než podatat ústavní stížnost ze dne 27. 2. 2008 proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5.

Ústavní soud poškodil stěžovatelku výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08, kterou bylo odebráno právo v čl. 37 odst. 2 Listiny, každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

V této Listině se Česká republika zavazuje uznávat neporušitelnost přirozených práv člověka, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, které výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 odebírá právo v čl. 37 odst. 2 Listiny.

Stěžovatelka níže vypsala práva každého občana, které přiznává Úmluva

čl. 8 Úmluvy má každý Právo na respektování rodinného a soukromého života.

čl. 9 Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

čl. 10 Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.

čl.11 Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnost.

čl. 12 Muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu.

čl. 13 Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.

čl. 14 Zákaz diskriminace. Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Úmluvou mají výše uvedená práva všichni občané, kteří mají právo uzavřít manželství a založit rodinu, mají právo na svobodu pokojného shromažďování, mají právo svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, mají právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru.

Výzvou ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08 odebírá stěžovatelce právo svobodně se rozhodnout podání ústavní stížnosti osobně, ale je nucena se nechat dát zastupovat advokátem, kterého musí platit. Dokonce ÚS nařizuje, že pokud stěžovatelky ústavní stížnost nepřepíše advokát nebude se ÚS ústavní stížností zabývat, přičemž stěžovatelky ústavní stížnost nevykazovala žádné vady. Tímto je postup ÚS v rozporu s Úmluvou konkrétně článkem čl. 14 zákaz diskriminace, protože advokát může podat ústavní stížnost, ale stěžovatelka nikoliv.

Tímto nezákonným vykládáním práv Ústavní soud porušuje čl. 17 Úmluvy, protože vyvíjí činnost zaměřenou na zničení Úmluvou přiznaných práv a svobod.

Podle čl. 6 Úmluvy má každý Právo na spravedlivý proces, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Stěžovatelce bylo odepřeno bránit se nepřiměřené lhůtě nezávislého soudu, který způsoboval průtahy v řízení.

Z těchto důvodů stěžovatelka žádá podle čl. 41 Úmluvy spravedlivé zadostiučinění z titulu náhrady morální újmy částku 500.000,- Kč.

Z těchto důvodů stěžovatelka žádá jako výdaje spojené s podáním stížnosti částku 40.000,- Kč.

Ústavní soud vyhrožuje pokutou 100.000,- Kč otci zástupce stěžovatelky panu Jiřímu Krejzovi staršímu v odmítavém usnesení ze dne 19. 2. 2008 sp. zn.: III. ÚS 2610/07 když sdělil Ústavnímu soudu, že jej Ústavní soud úmyslně poškozuje svým hrubým nesprávným postupem.

Ve vyhlášce Hlavního města Prahy stojí, že za vyplivnutí žvýkačky na zem a jiné znečištění města bude občanovi udělena pokuta ve výši 1.000,- Kč až 30.000,- Kč. Vyplivnutím žvýkačky přitom občan nikoho neokrádá o ústavní práva a práva zakotvená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv.

Stěžovatel a občané České republiky v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, přijali Ústavu České republiky, kterou se musí řídit a soudní moc včetně Ústavního soudu.

Stěžovatelka dbalá Ústavních práv a z nich odvozeného právního řádu se proto rozhodla podat stížnost k ESLP v naději na zajištění ochrany základních práv a svobody. Stěžovatelka na ochranu svých základních práv zaručených Ústavou, tedy místo toho, aby se věnovala své rodině, přátelům a zabývala se svými zálibami musela studovat zákony, nakoupit si literaturu a citelně trpí zhoršenou kvalitou svého života v pokročilém věku. Nezákonné jednání Ústavního soudu České republiky natolik poškodilo kvalitu života stěžovatelky porušením základních práv, ústavních zákonů a Úmluvy, že stěžovatelka zhoršení kvality svého života hodnotí na částku 500.000,- Kč.

Důkazem je stížnost číslo jednací 8875/08 ze dne 11. 2. 2008 k Evropskému soudu pro lidská práva seniorů manželů Jana a Anna Hráčkových, Penzion pro seniory v Uherském Hradišti, Kollárova 1243, 686 01 Uherské Hradiště. V této stížnosti zastupuje zástupce stěžovatelky Jiří Krejza mladší také stěžovatele manžele Hráčkovy.

Dalším důkazem nezákonného jednání Ústavního soudu České republiky je stížnost číslo jednací 8875/08 ze dne 11. 2. 2008 k Evropskému soudu pro lidská práva Jiřího Krejzy mladšího, kdy ÚS panu Krejzovi nařizoval ÚS povinnost nechat se zastupovat advokátem, přestože pan Krejza se svobodně rozhodl nenechat se dát zastupovat advokátem.

Správná částka jako zadostiučinění by měla být jako morální újma několikanásobně vyšší. Stěžovatel požaduje pouhých 500.000,- Kč, které nemohou nikdy nahradit psychické trauma, sebezapření, čas atd.

Tímto Česká republika porušuje Listinu základních práv a svobod a Úmluvu.

Dále stěžovatelka požaduje částku 40.000,- Kč, která stěžovateli vznikla jako náklady řízení, které stěžovatel nepovažuje jako nárok na spravedlivé zadostiučinění, ale jako výdaje spojené s řízením.

VI. PROHLÁŠENÍ O ŘÍZENÍ PŘED JINÝMI

MEZINÁRODNÍMI INSTITUCEMI

Případ nebyl předložen žádné jiné mezinárodní vyšetřovací nebo smírčí instanci a žádná taková instance se důvody uvedenými v této stížnosti nezabývá, ani nezabývala.

VII. SEZNAM PŘÍLOH

Přílohy jsou kopie originálů a také zaznamenané na DVD – nosiči takto:

Důkazy:

příloha 1 – odmítavé usnesení Ústavního soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 sp. zn.: III. ÚS 571/08

příloha 2 - stížnost ze dne 18. 12. 2007 na průtahy v řízení 30 Cdo 1863/2007

příloha 3 - sdělení Ivy Brožové ze dne 8. 1. 2008 č.j. S 2045/2007

příloha 4 - n á v r h n a u r č e n í p r o c e s n í h o ú k o n u ze dne 16. 1. 2008

příloha 5 - usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 10. 2007 sp. zn.: 12C 92/2006-140

příloha 6 - vadné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2008 sp. zn.: 21 Cul 1/2008-5

příloha 7 ústavní stížnost ze dne 27. 2. 2008

příloha 8 - výzva ÚS ze dne 7. 4. 2008 č.j. III. 571/08

příloha 9 – přidělení advokáta Českou advokátní komorou dopisem ze dne 21. 5. 2008 č.j.: 1058/08

příloha 10 – sdělení JUDr. Ivy Brožové, předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 9. 2008 č.j. S 2045/20

VIII. PROHLÁŠENÍ A PODPIS

Stěžovatel výslovně dává Evropskému soudu pro lidská práva na vědomí a prohlašuje, aby ve všech rozhodnutích, nálezech a písemnostech týkajících se této věci ( třeba statistikách, výročních správách apod.) nebo v písemnostech v souvislosti s touto věcí uváděl soud vždy

stěžovatelky celé jméno Carmen , příjmení Vlková, datum narození 27. 11. 1930, adresu trvalého bydliště stěžovatelky Penzion pro seniory v Uherském Hradišti, ulice Kollárova 1243, 686 01 Uherské Hradiště, Czech republic a národnost Česká a dále zástupce stěžovatelky celé jméno Jiří , příjmení Krejza, datum narození 27. 5. 1971, adresu trvalého bydliště stěžovatele ulice Dr. Slavíka 1515; 413 01; Roudnice nad Labem; Česká republika a národnost Česká. Doba úmyslného utajování těchto základních údajů utajovaná za totalitního režimu v České republice se nemusí aplikovat v současné demokratické společnosti. Žádný právní předpis Evropskému soudu pro lidská práva nenařizuje anonymizovat údaje stěžovatelky a jejího zástupce, pokud stěžovatelka a jejího zástupce anonymizováním nesouhlasí.

Stěžovatelka a její zástupce tak žádá z důvodu toho, že Česká republika úmyslně zatajuje tyto informace i když se zatajováním a anonymizaci občané nesouhlasí a necítí se být nějak ohroženi.

Já, jako stěžovatelka a můj zástupce si nepřejeme anonymizovat naše výše uvedená data.

II.

Prohlašuji podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, že všechny informace uvedené v tomto formuláři jsou pravdivé.

V Roudnici nad Labem dne 17. února 2009

Carmen Vlková

stěžovatelka

Jiří Krejza mladší

zástupce