V úvodu je třeba zdůraznit, že tento rozsudek porovnávám, já Jiří Krejza starší, se skutečností a platnými právními předpisy. V odůvodnění soudkyně vycházela z nepravdivých skutečností, některé soudu nebyli dokonce předloženy. Moje vyjádření je psané pro odlišení tučným červeným písmem typu „Times New Roman“ a je očíslované (u černobílé tiskárny šedé písmo), rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích s odůvodněním je psaný černou barvou písma typu „Arial“ (u černobílé tiskárny sytěčerné písmo).
Číslo jednací: 15C 159/2004-172
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Lorencovou, jako samosoudkyní, v právní věci žalobce Jiřího K r e j z y st., bytem Roudnice nad Labem, Dr. Slavíka 1515, zastoupen obecným zmocněncem Jiřím Krejzou ml., bytem Roudnice nad Labem, Dr. Slavíka 1515, proti žalovanému Domov důchodců Roudnice nad Labem, příspěvková organizace, se sídlem Roudnice nad Labem, Sámova ul. 2481, IČO: 828998, právně zast. JUDr. Zdeňkem Lžičařem, advokátem se sídlem Mělník, Pod Chloumečkem 3432
o zapl. částky 55.500,- Kč s přísl.
t a k t o :
I. Žaloba na zaplacení částky 55.500,- Kč s 20% úrokem z prodlení od
20.11.2003 do zaplacení se v plném rozsahu z a m í t á.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13.050,- Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, na účet právního zástupce žalovaného.
(K.ř.č. la - rozsudek)
O d ů v o d n ě n í :
Předmětem sporu je požadavek žalobce na vrácení zaplacené částky 55.500,- Kč, které žalobce Jiří Krejza st. poštovní poukázkou poukázal dne 20.11.2003 za Marii Krejzovou,obyvatelku Roudnice nad Labem, doposud bytem v Domově s pečovatelskou službou, při umístění jmenované do nově otevřeného Domova důchodců v Roudnici nad Labem. Žalobce tvrdí, že tuto částku zaplatil, neboť na něm byla požadována provozovatelem domova s poukazem, že se jedná o vstupní poplatek. Žalobce tvrdí, že se v daném případě jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované příspěvkové organizace Domov důchodců Roudnice nad Labem, a že jsou senioři diskriminováni pokud je vstupní poplatek po nich požadován. Tvrdí, že vybírání tohoto vstupního poplatku je protizákonné, že Město Roudnice nad Labem postupovalo v rozporu se zákonem. Předložil soudu písemné stanovisko Ministerstva financí ČR, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Krajského úřadu v Ústí nad Labem a dalších, mimo jiné veřejného ochránce práv Otakara Motejla.
Žalovaný namítá ve svém tvrzení, že Město Roudnice nad Labem je zřizovatelem Domova důchodců, žalovaný je financován z rozpočtu města. 1. Financování nebylo nijak doloženo. O finanční spoluúčasti seniorů při umístění do Domova důchodců rozhodla Rada Města Roudnice nad Labem, 2. Rozhodnutí o finanční spoluúčasti bylo 18.2.2004 pro nezákonnost zrušeno. která ve svém usnesení rozhodla, že seniorům, kteří jsou obyvateli s trvalým pobytem ke dni 1.9.2003 přispějí částkou 10.000,- Kč a na seniorech, kteří vrátí obecní byt, nebude tato finanční spoluúčast požadována. 3. Toto rozhodnutí bylo také pro nezákonnost zrušeno dne 18.2.2004. Matka žalobce Marie Krejzová dne 28.11.2003 o tento příspěvek požádala a dne 8.12.2003 jí byl vyplacen na účet žalobce. 4. Tuto věc jsem soudu dostatečně vyspvětlil a je jasné, že to nemá s mou žalobou na vrácení 55 000,- nic společného. Navíc žalovaný tvrdil, že se jedná o finanční spoluúčast seniorů při zahájení provozu nadstandardně vybaveného zařízení, 5. Pokud by soud příhlížel k tomuto mylnému tvrzení o nadstandardním vybavení musel by to soud nechat zjistit, vybavení je pouze standardní. Toto tvrzení je lživé neboť jsme soudu doložili dopis od Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 09. 03. 2004, že žádná kategorie nadstandardního domova důchodců(dále jen DD) není a že DD v Roudnici nad Labem nemůže být nadstandardní zařízení. a že finanční prostředky byly žalobcem zaplaceny svobodně a dobrovolně. 6. Jak žalobce na začátku uvádí, že o finanční spoluúčasti při umístění do DD rozhodla Rada města Roudnice nad Labem. To znamená, že pokud senior nezaplatí vstupní poplatek 55 000,- Kč jak jsme všichni byli informováni tak nebude přijat. O zaplacení svodném a dobrovolném musí pochybovat každý inteligentní člověk.
V rámci smírného řešení sporu, o který má soud se pokusit dle § 99 o.s.ř., dokonce žalovaný navrhl, že pokud žalobce písemně požádá o vyplacení zbytku finanční spoluúčasti ve výši 45.500,- Kč, bude mu z rozpočtu Města Roudnice nad Labem vyplacen, neboť důchodkyně Marie Krejzová, která dříve bydlela v obecním bytě, v Domě s pečovatelskou službou, tento byt městu vrátila a splnila tím podmínky pro to, aby nemusela poplatek platit. 7. Soudu je stále tvrzeno, že můžu požádat o vrácení částky sice ne 55 500,- Kč jak jsem zaplatil, ale pouze 45 500,- Kč přesto že toto usnesení z rady a schválené zastupiteli Města Roudnice nad Labem je protizákonné. Další lživé tvrzení, že Marie Krejzová bydlela v obecním bytě a tento byt vrátila městu a splnila podmínky zrušeného usnesení rady schváleného zastupiteli města je nesmysl. Bydlela v soc. zařízení s pečovatelskou službou, které provozuje Podřipská nemocnice s poliklinikou společnost s ručením omezeným, patřící radnímu MUDr. Josefovi Krajníkovy a panu Josefu Kohoutovy a jim byt předala. Toto není obecní byt. Obci patří pouze budova, kterou pronajalo město soukromé Podřipské nemocnici s poliklinikou společnost s ručením omezeným pro provozování soc. zařízení s názvem Dům s pečovatelskou službou.
Přesto rodinní příslušníci seniorky tuto částku 55.500,- Kč zaplatili a krátce nato však požadovali jeho vrácení s poukazem, že se jedná o protiprávní vybírání tohoto poplatku. Žalovaný doplnil, že všichni ostatní senioři, kteří se stali obyvateli nového nadstandardně vybaveného Domova důchodců, finanční obnos zaplatili, respektovali tím rozhodnutí představitelů Města Roudnice nad Labem, 8. Nikoli respektovali, ale všichni ostatní senioři platili na základě vždy pouze ústně sdělené informace a sdělené prostřednictvím médií o povinosti platit vstupní poplatek. Až po zaplcení vstupního poplatku jim byly dány k podpisu darovací smlouvy, které všichni ostatní senioři podepsali, protože jím bylo řečeno, že jinak nebudou přijati. Za několik týdnů jim bylo zasláno sociálním odborem rozhodnití o přijetí do DD.
kteří pravidla zveřejnili jednak mezi seniory zapsanými v pořadníku důchodců se zájmem o místo v Domově důchodců Roudnice nad Labem dopisem odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Roudnici nad Labem v létě 2003 9. Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Roudnice nad Labem je státní orgán, který má dbát aby nedocházelo k porušení zákona a sám je musí dodržovat. Tím že informoval budoucí klienty DD zapsané v pořadníku lživě o povinnosti placení vstupního poplatku 55 500,- Kč, který je protizákonný došlo ke zneužití pravomoce veř. činitele. Soud se tím měl zabývat a vyvodit z tohoto jednání závěry (důsledky). a dále zveřejnili prostřednictvím médií. Při dokončování výstavby Domova důchodců se totiž zjistilo, že nepostačují finanční prostředky na jeho dostavbu a vybavení tohoto objektu, zjistili, že chybí částka okolo 7.000.000,- Kč 10. Někdo komu to přísluší by se měl zajímat proč chyběla část finančních prostředků na dostavbu (dovybavení) DD a tím i následné způsoby dofinancování stavby a vybavení. Zvláště pokud byly finanční prostředky na dostavbu (dovybavení) získány protizákonně. a při počtu uvažovaných 132 míst pro seniory se rozhodli stanovit finanční spoluúčast ve výši 55.500,- Kč pro každého adepta-obyvatele nově vybudovaného domova důchodců. S tímto rozhodnutím seznámili veřejnost. 11. Z tohoto je vidět, že 7 000 000,- Kč, které chyběli a nikdo se nezajímá proč, musely zaplatit povinně klienti DD jinak by nebyli přijati jak jim bylo tvrzeno.
Všechny finanční částky poskytnuté seniory z hlediska daňového ošetřili tak, že uzavřeli darovací smlouvy a předložili daňové přiznání finančnímu úřadu k dani darovací dle zákona o darovací dani. 12. Z toho je vidět, že na klientech DD byl spáchán podvod radou města a schválené všemi zastupiteli Města Roudnice nad Labem. Nejprve jim bylo tvrzeno jak žalovaný uvádí o 4 řádky výše, že rozhodli stanovit finanční spoluúčast ve výši 55 500,- Kč pro každého adepta – obyvatele nově vybudovaného DD. Avšak při placení jim byla dána k podpisu darovací smlouva, kterou podepsaly někteří, protože se tam chtěli za každou cenu dostat jiní, protože ze zdravotních důvodů jim nic jiného než zaplatit nezbývalo. Věřili, že se to pro přijetí musí platit. Toto je vydírání seniorů zastupiteli města Roudnice nad Labem. Vydíraní jsou jejich voliči. Přesto, že jsou povinni pracovat v jejich prospěch.
Taktéž žalovaný doplnil, že je nutné rozlišovat dva subjekty, a to Město Roudnice nad Labem, jako představitel státní správy a samosprávy, které stanovilo podmínky pro přijetí formou finanční spoluúčasti seniorů 13. Podmínky pro přijímání do DD nemůže stanovit Město ani soc. odbor. Podmínky jsou stanoveny vyhláškou MPSV, kterou mělo po moji stížnosti a stížnosti mého syna z podzimu 2003 kontrolovat město a povinností je při porušení zjednat nápravu. a také jeho sociální odbor Městského úřadu v Roudnici nad Labem rozhodoval o přijetí důchodců do tohoto zařízení a vydával v této věci správní rozhodnutí. 14. Vedoucí soc. odboru Města Roudnice nad Labem místo aby toto protizákonné jednání Rady a zastupitelů Města Roudnice n/L zastavila se přidala na jejich stranu a rozeslala sama budoucím uchazečům o místo v DD dopis v němž tyto platby uvádí jako podmínku přijetí. Tím porušila své povinnosti státního orgánu, který má dbát o zákonnost. Žalovaný namítal, že žádné ministerstvo nevytklo Městu Roudnice nad Labem porušení konkrétního předpisu. 15. Pokud MPSV nevytklo Městu Roudnice n/L porušení konkrétních předpisů jak tvrdí žalovaná strana ani neučinilo kontrolu po naší stížnosti podanou dne 8.12.2003 a nápravu tak je to přinejmenším podivné. Pokud by Město Roudnice n.L. a zvláště MPSV dodrželi zákon a zjednaly nápravu tak jsem se nemusel soudit a nebyli by poškozeni i jiní klienti DD. Takto zbytečně zatěžujeme soudy, pro špatnou práci města a MPSV. Odvolává se na zásadu, že co není zakázáno, je dovoleno. 16. Zásada co není zakázáno to je dovoleno neplatí pokud pro poskytnutí dotace jsou zákonnou vyhláškou MPSV stanoveny podmínky pro přijímání klientů do DD. Ten kdo dotaci dal se měl zajímat zda Město Roudnice n/L dodrželo podmínky pro dotaci. Popřípadě zjednal nápravu a nečekal na stížnosti od občanů.
Pokračování Sp.zn.: 15C 159/2004-173
Stanovené podmínky rodina seniorky Marie Krejzové dodržela při umístění jmenované do Domova důchodců v době kdy se jednalo o umístění a o vydání rozhodnutí o umístění, přestože je okamžitě poté požadovala vrátit. 17. Nikoli okamžitě, ale až poté co mě byla zaslána k podpisu darovací smlouva. Poté jsem se zajímal proč vstupní poplatek kryjí darovací smlouvou, kterou jsem odmítl podepsat. Navíc peníze zaplatil nikoliv žalobce, ale obecný zmocněnec žalobce, vnuk paní Krejzové a v tomto žalovaný spatřuje nedostatek aktivní legitimace žalobce. 18. Na poštovní poukázce je napsáno platí Krejza starší a vnuk odnesl pouze složenku na poštu. Právní zástupce žalované strany asi tuto složenku neviděl nebo úmyslně mate soud. Soudu byla složenka předložena proto o ní ví.
Soud se žalobou podrobně zabýval z hlediska procesního i hmotněprávního. Vzhledem k absenci právně fundovaného zastoupení žalobce soud žalobce taktéž opakovaně ve smyslu § 5 o.s.ř. Poučoval o jeho právech a povinnostech. Na výzvu soudu žalobce konkretizoval při prvnín jednání označení žalovaného, neboť bylo nutné rozlišit tři subjekty, které žalobce opakovaně směšoval, 19. Soud byl asi zmatem podobnými názvy organizací, ale jedna organizace je příspěvková organizace Podřipská nemocnice s poliklinikou patřící městu Roudnice n.L. a druhá je Podřipská nemocnice s poliklinikou společnost s ručením omezeným z 50% patřící radnímu Krajníkovy a 50%panu Kohoutovy. Příspěvková organizace PNsP poté přejmenovaná na příspěvkovou organizaci Domov důchodců Roudnice nad Labem má pořád stejné DIČO i IČO a účet což jsme uvedli v žalobě, takže pokud se přejmenovala DIČO i IČO zůstalo. To je hlavní ukazatel organizace. Dále přesný návrh požadovaného soudního rozhodnutí, tzv. petit žaloby. Soud žalovaného taktéž usměrňoval ohledně jeho neodpovídajících požadavků na charakter dokazování, který je upraven v o.s.ř. a taktéž způsob protokolace, když obecný zmocněnec žalobce opakovaně vznášel požadavky v rozporu s o.s.ř. a jednacím řádem pro okresní soudy týkající se vedení řízení a způsobu protokolace. Soud také poskytl žalobci a jeho obecnému zmocněnci poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. ohledně sporných tvrzení týkajících se okolností bezprostředně předcházející zaplacení sporné částky a o informovanosti žalobce týkající se charakteru požadované částky. Žalobce na toto reagoval téměř spisovatelským způsobem, kdy opětovně vyjímal texty z kontextu jednotlivých písemných sdělení ministerstev a dalších státních institucí, popřípadě veřejného ochránce práva opětovně je redigoval do svého mnohostránkového podání. 20. Podle mne žádná sporná tvrzení nejsou pokud by soud podanou žalobu a všechny pozdější doplnění řádně pročetl. V tom případě by neschledal žádných sporných tvrzení.
Dokonce navrhoval k prokázání svých tvrzení novinové články, televizní záznamy, dále jako svědky navrhoval členy Rady Města Roudnice nad Labem, včetně starosty, více jak 200 nejmenovaných seniorů zapsaných v pořadníku uchazečů o umístění do domova důchodců ke dni 14.7.2003, včetně klientů seniorů Domova důchodců v Roudnici nad Labem, dále zaměstnanců žalovaného a mnoha dalších, včetně dr. Motejla - veřejného ochránce práv a novinářky Evy Břeňové, která zveřejnila situaci v novinových článcích 21. Protože já podle soudu měl moc svědků a jednoho dokonce na chodbě přítomného nepovolil soud ani tohoto. Ale žalované straně, která měla jen jednoho svědka povolil čímž mne záměrně znevýhodnil. Více nadržoval žalované straně. a taktéž dle jeho tvrzení seniory Martina Beneše a manžele Pávlovi, kteří z důvodu finančních se dále nezajímali o umístění do tohoto konkrétního domova důchodců, neboť zaplacení částky 55.500,- Kč bylo nad jejich finanční možnosti, jak tvrdí žalobce. 22. Tito a další z původních 200 seniorů přihlášeních do DD, kteří pocházejí z regionu Podřipsko nakonec nenastoupily do DD, protože pro ně povinný 55 500,- Kč vstupní poplatek a 8 000,- Kč měsíčně platby byly nad jejich možnosti. Tyto platby které byly vyžadovány a stále jsou protože všechny státní orgány na které jsme se se stížností na toto téma obrátily do dnešního dne nic neučinily, přestože musí vědět lépe jež já, že je to protizákonné. Soud však rozhodl, že tyto důkazní návrhy, především svědecké výpovědi neprovede, neboť jsou nepotřebné ke zjištění skutkového stavu a docházelo by tím pouze k neúměrnému časovému prodlužování sporu a zvyšování nákladů, což je z důvodu procesní ekonomiky nežádoucí. 23. Pokud podle soudu dojde k neúměrnému časovému prodlužování sporu a zvyšování nákladů což je z důvodu procesní ekonomiky nežádoucí. Tak si vybere toho kdo je soudu sympatičtější nebo má k tomu jiné důvody a tomu povolí svědka, ale tomu kdo má pravdu a to se v budoucnu ukáže tomu ne. Podle toho soud z těchto důvodů hlavně asi finančních neumožní řádné projednání a kdo nakonec má pravdu je soudu jedno, hlavně že se ušetří a soud se neprotahuje. Pokud by takhle soudili i ostatní soudci aniž by za to byly hnáni k odpovědnosti jak by i jiní dopadly?
Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný Domov důchodců, příspěvková organizace v Roudnici nad Labem je příspěvkovou organizací zřízenou Městem Roudnice nad Labem zřizovací listinou. Samotný domov důchodců je novým objektem, kvalitně vybaveným, s vysokým standardem bydlení a souvisejících služeb. Výstavba vybavení tohoto zařízení byla nákladná, pouhý státní příspěvek poskytnutý ze státního rozpočtu na výstavbu nového objektu nepostačoval. 24. Soud začíná obhajovat DD a Město Roudnici n/L. Pokud příspěvek ze státního rozpočtu na výstavbu nepostačoval jak soud tvrdí, bez toho aby si to soud ověřil u poskytovatele příspěvku 147 mil Kč a soud nezjišťoval zda při poskytnutí pouze příspěvku nemělo také zbytek uhradit město což u příspěvku je samozřejmé. Město Roudnice nad Labem hledalo nové zdroje financování. Rada Města Roudnice nad Labem přijala dne 23.7.2003 usnesení č. 503/2003 v němž schválila podmínky pro přijímání žadatelů do Domova důchodců Roudnice nad Labem. V němž výslovně uvedla, že všech 132 budoucích obyvatel si zažádá příslušnou obec, obecní úřad, město, městský úřad v místě trvalého bydliště o finanční příspěvek na umístění do domova důchodců v plné výši, jak jednorázového tak měsíčně provozního. Pokud nebude žádosti klienta vyhověno, může být i přesto umístěn do domova důchodců za plnou finanční spoluúčast formou darů ve smyslu zák. 586/1995 Sb. o daních z příjmu. Dne 10.9.2003 schválila Rada Města Roudnice nad Labem usnesení č. 587/2003, v němž schvaluje poskytnutí jednorázového finančního prostředku ve výši 10.000,- Kč na úhradu vstupního poplatku do domova důchodců občanům města Roudnice nad Labem, kteří mají trvalý pobyt k 1.9.2003 tamtéž. Dále v něm vyslovuje souhlas města s prominutím vstupního poplatku v plné výši občanům s trvalým pobytem v Roudnici nad Labem, kteří bydlí v bytě v majetku města a tento byt po přestěhování do domova důchodců městu vrátí volný. 25. Usnesení Rady města Roudnice n/L č. 503/2003 schválené 23.7.2003 a usnesení Rady města Roudnice n/L č. 587/2003 schválené 10.9.2003, které soud cituje jako platné, přestože z dokumentů žaloby a dalších doplnění je soudu známo, že tato dvě usnesení byla pro nezákonnost zrušena 18.2.2004. Pokud by některému seniorovi Město Roudnice n/L prominulo, jak soud říká 55 500,- Kč dar na který je napsána darovací smlouva, v tom případě soud musí vysvětlit proč Město Roudnice n/L odpouští placení daru 55 500,- Kč který nemusí klienti platit. Dar je přece dobrovolný. Rodina Marie Krejzové se zajímala o umístění seniorky do nově vybudovaného zařízení a zaplatila částku 55.500,- Kč poštovní poukázkou dne 20.11.2003. 26. Zaplacení před vstupem byla všeobecně známá podmínka jak ví soud z dokumentů. Seniorka Marie Krejzová také požádala o příspěvek na úhradu tohoto vstupního poplatku a Městským úřadem v Roudnici nad Labem jí byl vyplacen. Po uplynutí několika dní odmítl žalobce podepsat darovací smlouvu, která mu byla vedením domova důchodců zaslána a požadoval vrácení zaplacené částky s tím, že se jedná o protiprávní platbu. Vyvolal veřejnou diskuzi, obracel se na státní instituce, podával stížnosti státním orgánům, opakovaně na tuto situaci poukazoval na veřejných zasedáních Rady Města a obrátil se také na veřejného ochránce práv. 27. Nejdříve já Jiří Krejza starší odmítl podepsat darovací smlouvu DD, protože jsem za Marii Krejzovou zaplatil složenkou 55 500 ,- vstupní poplatek nikoli dar což soudu z dokumentů je známo. Nezávisle na Jiřím Krejzovi starším paní Marie Krejzová požádala o příspěvek 10 000,- Město Roudnici nad Labem, nikoli Městský úřad Roudnice nad Labem, o kterém se dozvěděla a Město Roudnice n/L ji to vyplatilo na jí určený účet. Z toho pro soud je jasné že žalobce nemá nic společného s 10 000,- Kč.
V rámci soudního řízení dále soud z provedených důkazů - mnoha listin a svědecké výpovědi Ivany Šustrové - vrchní sestry žalovaného, zjistil, že finanční spoluúčast akceptovali všichni ostatní senioři - obyvatelé domova důchodců, a že podmínky pro přijetí do tohoto domova důchodců stanovilo Město Roudnice nad Labem a s těmito stanovenými pravidly a postupem seznamovali seniory jednak příslušní úředníci Městského úřadu Roudnice nad Labem a jednak také pracovníci žalovaného, tedy i svědkyně. 28. Toto je v rozporu se zákonnou vyhláškou MPSV. Z mých dodaných dokumentů je to soudu známé nebo si to mohl sám ověřit. Je podivné, že se tolik lidí spolčilo a podávalo lživé informace klientům DD . Svědkyně dále potvrdila, že rodina Marie Krejzové se seznámila s těmito podmínkami, že se dokonce sám žalobce byl podívat v areálu stavby domova důchodců, a že samotné paní Krejzové vysvětlila podmínky pro přijetí do domova důchodců a způsob plateb v domově důchodců, když předpokládala, že dostala dopis od sociálního odboru Městského úřadu v Roudnici nad Labem, a že při platbách peněz se snažili jednat s klienty osobně a vydávali jim účty, sepisovali tzv. sponzorské smlouvy. 29. Vrchní sestra lhala když tvrdila ve výpovědi pro soud, že sepisovala sponzorské smlouvy. Z toho je vidět už, že pravděpodobně nikdy ani tyto darovací smlouvy neviděla, protože nejsou nadepsány jako sponzorská smlouva. Byly to vždy darovací smlouvy, které po zaplacení při nástupu vydávala učetní paní Malá, která stejně jako jiní kompetentní tvrdila, že je to povinnost. V našem případě to přesně takto proběhlo. Což jsem odmítl. Takto postupovala zřejmě i v jiných případech, přestože musela vědět, že je to protizákonné.
Uvedla, že vedení domova důchodců se nesetkalo s případem, kdy by museli odmítnout zájemce se slovy, když nezaplatíš, tak sem nesmíš. Podmínky byly notoricky známé. 30. Toto není pravdivé, že nikoho neodmítli, odmítli spoustu lidí. Z 200 původně přihlášených senirů na odboru sociálních věcí MěÚ Roudnice n.L. jich nastoupilo mizivé procento. Tito senioři nenastoupili, protože jim bylo řečeno, že bez zaplacení vstupního poplatku 55.500,- Kč a platby 8.000,-Kč měsíčně nebudou přijati. Jelikož tyto částky byly nad jejich možnosti. Toto je jednoznačný důkaz. Nikdo ani nemohl odmítnout, protože podmínky přijetí 55 500,- Kč vstupního poplatku a měsíční platba 8 000,- Kč byly notoricky známé a všichni senioři si mysleli, že je to podle zákona. Toto tvrdila i pani Ivana Šustrová klientům. Jako sociální pracovnice musí znát zákony a vyhlášky. Neznalost zákonů v tomto případě ji nijak neomlouvá ona má zákony dodržovat a znát. Musela být školená, aby mohla tuto funkci vykonávat. O samotném přijetí rozhodovalo Město, když vydávalo rozhodnutí o přijetí dle správního řádu. 31. Rozhodnutí o příjetí do DD vydával pouze odbor sociálních věcí na Městském úřadu v Roudnici n.L.. Sama žalovaná strana na listě rozsudku č.j. 15C 159/2004-172 str. 2 až dole cituji „a také jeho sociální odbor Městského Úřadu v Roudnici n/L rozhodoval o přijetí důchodců do tohoto zařízení a vydával v této věci správní rozhodnutí“. Z toho také vyplývá, že né také sociální odbor, ale pouze sociální odbor vydával rozhodnutí. Žádný ze zastupitelů jako vrcholný orgán města nemá do přijímacího řízení co mluvit pokud klient splňuje všechna kritéria MPSV pro přijetí do DD. Zastupitelé jsou město Roudnice n.L.. Senioři mají na výběr, zda chtějí nastoupit do tohoto domova, či jiného zařízení domova důchodců a jsou předem informováni, za jakých podmínek mohou nastoupit do tohoto konkrétního domova důchodců. Svědkyně také vypověděla, že o těchto možnostech a situaci při přijetí do tohoto konkrétního zařízení informovala mnohokráte velké množství seniorů, buď osobně nebo telefonicky, či dokonce na schůzi klubu seniorů v srpnu 2003 konané v Roudnici nad Labem. 32. A jak to vypadá vždy lživě. Paní Šustrová a ostatní kompetentní lživě informovali veřejnost, že DD v Roudnici nad Labem je nadstandardní zařízení, ve kterém je jiný druh placení než v jiných DD. Toto si měl soud pokud mu to nebylo jasné ověřit. Všechny DD dotované státem jsou po stránce plateb stejné.
Na základě těchto skutkových zjištění soud posuzoval po právní stránce, zda je žaloba důvodná či nikoliv. 33. Pokud zná soud zákon a vyhlášky musel na základě skutkových zjištění dojít k závěru, že žaloba je důvodná. A né se přidat na stranu lidí a orgánů, které se spolčili a tvrdí jednotně, že nemám pravdu a nikdo z nich nemá jiný názor. Z výroku soudu je zřejmé, že dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. 34. Možná si řeknete kdo nemá právní vzdělání jako já nerozumí zákonům, ale i přestože nemám právní vzdělání tvrdím, že soud nemá pravdu, k tomu nemusí mít člověk právní vzdělání, ale zdraví rozum.
Žalobce se domáhal vrácení zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že bylo placeno bez právního důvodu, že tak žalobce učinil na základě protiprávního úkonu žalovaného. Soud však dospěl k odlišným závěrům. 35. Tyto závěry jsou proti veškeré logice. Na základě usnesení Rady města Roudnce n.L. č. 503/2003 a č. 587/2003 a souhlasu zastupitelů města, které bylo nakonec pro nezákonnost zrušeno podle kterého jsem musel platit 55 500,- Kč , z toho je jasné, že finanční spoluúčast byla na základě protiprávního úkonu.
Předně je nutno konstatovat, že se jedná o spor ve věci obsahující aspekty z části soukromoprávního charakteru i z části veřejnoprávního charakteru. Mezi aspekty veřejnoprávní lze podřadit způsob financování zařízení sociální péče zřizování a také správa těchto zařízení. Zákonná úprava je stanovena zákonem č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení v platném znění a prováděcími vyhláškami. Dle těchto předpisů hradí občané náklady na stravu, bydlení a služby. Těmito právními předpisy je správní úřad vázán. Realitou zůstává, že termín tzv. vstupní poplatek v těchto předpisech zmiňován není. Je nutné si však uvědomit, že z korespondence žalobce s ministerstvy, např. Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyplývá závěr, že v daném případě se nejedná o porušení předpisů o službách sociální
Pokračování Sp.zn.: 15C 159/2004-174
péče. Považují však praxi vybírání finančních darů za nemravné a neetické obcházení platných právních předpisů s tím, 36. Obcházení platných zákonů způsobilo porušení zákonných předpisů MPSV při přijímání klienta do DD. Tím došlo k diskriminaci těch kdo nemají tolik peněz a k vydírání těch co zaplatili a podvedeni ti, kteří věřili, že je povinný vstupní polatek 55.500,-Kč v souladu se zákony jak jim bylo tvrzeno lživě i státními orgány. že možné řešení vnímají v povzbuzování a informování klientů a žadatelů o umístění, aby žádné dary neposkytovali a smlouvy nepodepisovali (citace z dopisu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR). 37. MPSV jistě tento soud z profesního hlediska sleduje. Proto nechápu jak je možné, že MPSV se nevyjádří k výroku, že se nejedná o porušení předpisů o službách sociální péče. Klidně by mně Jiřího Krejzu staršího MPSV nechalo poškodit výrokem soudu. Pokud bych se neodvolal tak MPSV ví, že i špatný rozsudek nabude právní moci. Takto se chovají i ostatní státní orgány na které jsem se v této věci obrátil ještě před soudem a kdyby jednali jak jim zákon nařizuje nemusel jsem se soudit. Proto jsou soudy zahlceny žalobami. Pokud se občan ČR obrátí na státní orgány, které platí ze svých daní měli by tyto státní orgány poctivě pracovat a né občana odkazovat ať se občan brání sám a tímk je doslova nucen se soudit, protože státnín orgány lživě občanovi tvrdí, že oni nemají žádné pravomoce zasáhnout. Proč je tedy máme státní orgány?
Soud posuzoval, zda vyžadování plnění v souvislosti s umístěním seniorů v domově důchodců nad rozsah stanovený příslušnými právními předpisy je v rozporu s právními předpisy, to je hlavní otázka, kterou soud v rozhodnutí řešil. Zřizovatel zařízení, tedy Město Roudnice nad Labem je přirozeně v naší ekonomicky diferenciované společnosti limitován a ovlivňován i dalšími, především ekonomicky nastavenými parametry, např. schopností rentabilně provozovat zařízení, když je zároveň právně omezován právními pravidly obsaženými v předpisech o sociálním zabezpečení a o způsobu pravidel o stanovených pravidlech při rozhodování o umístění seniora. Tato pravidla jsou dány pro subjekty veřejné správy. Pro výkon státní správy platí ústavní zásada, že orgány veřejné správy jsou oprávněny činit jen to, co jim zákon ukládá, tedy povoluje a v mezích zákona. 38. Z toho je zřejmé, že soud dobře zná právní pravidla a předpisy o sociálním zabezpečení vydaných MPSV, ale dále navozuje dojem jakoby povinnost činit jen to co zákon ukládá tedy povoluje a v mezích zákona mají povinnost dodržet pouze subjekty veřejné správy. Proto dalším odůvodněním na této stránce soud říká “Obec je však z hlediska zákona jednotkou samosprávy“ I tato jednotka samosprávy jako ekonomický subjekt pro získání státní dotace nemůže nad rámec vyhlášky MPSV o soc. zabezpečení tvořit jiná pravidla. Ten kdo dal dotace by toto měl kontrolovat, zde všechny kontrolní orgány selhaly. Kontrolní orgány selhaly úmyslně nebo z neznalosti svých povinností.
Při rozhodování soud nutně zvažoval i další ústavní zásady, především zásadu danou článkem 2 bodu 4 ústavy zák. č. 1/1993 Sb., že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit co zákon neukládá. 39. S tímto výrokem soudu souhlasím, ale z mojeho podání žaloby již soud ví, že bez zaplacení takzvaného finančního příspěvku jednorázového tak měsičně provozního bylo tvrzeno, že nemůže být klient přijat. Dále se tomu říká také za plnou finanční spoluúčast formou darů což bylo i podle soudu jako podmínka pro přijetí do DD všeobecně známo a také byla všeobecně známa suma 55 500,- Kč jako spoluúčast formou darů. Finanční příspěvek měsíčně provozní ve výši 8.000,-Kč, jak bylo klientům tvrzeno, že je povinný opět darem, ale na tento se již nedělala smlouva a pokud nezaplatí nemůže být přijat. Tento činí i se zákonnou měsíční platbou dohromady 8 000,- Kč. Soudu je známo, že tak rozhodla Rada města Roudnice nad Labem dne 23.7.2003 usnesením č. 503/2003. Také je soudu známo že toto usnesení bylo 18.2.2004 pro nezákonnost zrušeno. Na základě tohoto nezákonného usnesení musel každý složit částku 55 500,- jinak podle usnesení rady nemohl být přijat. Jestliže toto usnesení č. 503/2003 odporovalo zákonu a na nařízení krajského úřadu bylo zrušeno, je povinnost také vrátit peníze, které byli zaplaceny na základě protizákonného usnesení č. 503/2003 a né až u soudu. To by měl soud znát § 39 občanského zákoníku, který si soud vykládá jinak a i další paragrafy mi dávají zapravdu. Při respektování základního principu, že Česká republika je demokratickým státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občanů - článek 1 ústavy. Dle článku 99 ústavy je obec základním územním samosprávním celkem. Obec je dle zák. č. 128/2000 Sb. o obcích, konkrétně § 23 nadána ve své pravomoci k plnění svých úkolů k zabezpečení veřejně-prospěšných činností a k hospodárnému využívání svého majetku a může zřizovat právnické osoby, které z pravidla nevytvářejí zisk. Město Roudnice nad Labem v souladu se zákonem č. 250/2000 Sb. zřizovací listinou zřídil žalovaného, tedy příspěvkovou organizaci, zároveň vymezil její majetek ve vlastnictví zřizovatele, tedy Města Roudnice nad Labem, který mu předal do správy k hospodárnému využití. Žalovaný jako příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností, s peněžními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele včetně dotací a také hospodaří s prostředky svých fondů, s peněžními dary od fyzických a právnických osob (§ 28 zák. č. 250/2000 Sb.). Na činnost žalovaného jsou poskytovány dotace stanovené zákonem o státním rozpočtu a jeho přílohou (zák. č. 218/2000 Sb.). Tyto dotace ze státního rozpočtu plně nepokrývají provozní výdaje, jedná se pouze u určitý příspěvek na úhradu provozních nákladů. Dotace je účelová a podléhá finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za příslušný rozpočtový rok. Účelové dotaze na domovy důchodců při vypracování návrhu státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok navrhuje Ministerstvo financí ČR. Výše příspěvků je každoročně opětovně navrhována a schvalována v rámci zákona o státním rozpočtu ČR. Tato forma dotací je poskytována pouze organizačním složkám a příspěvkovým organizacím, jejichž zřizovateli jsou obce, města. 40. Příspěvková organizace Domov důchodců Roudnice n.L. hospodaří s peněžními prostředky získanými z vlastní činnosti, finančními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele včetně dotací a také hospodaří z prostředky svých fondů, s peněžními dary od fyzických a právnických osob. Dále z dotací, které jsou stanoveny zákonem o státním rozpočtu a jeho přílohou (zák.č 218/2000 Sb.). Pokud tyto finance nepokrývají provozní výdaje je zákonnou povinností zřizovatele tento rozdíl dorovnat ze svého rozpočtu. Nemůže rozhodnout aby, za něj tento rozdíl platili klienti DD. Jako to udělali zastupitelé města Roudnice nad Labem a tím se dopustili protiprávního jednání. Soud mluví o státních dotacích, ale vůbec nezjišťoval jakými podmínkami se musí řídit příjemce dotace. Dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány veřejné správy při hospodaření s veřejnými prostředky se zabývá zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole, který ukládá územním samosprávním celkům, tedy i Městu Roudnice nad Labem povinnost vytvořit systém finanční kontroly svého hospodaření a hospodaření právnických osob ve své působnosti. Navíc je obec povinna dát přezkoumat auditorem hospodaření obce za uplynulý rok. 41. Zde soud popisuje jaký zákon nařizuje finanční kontrolu. Tato kontrola naprosto selhala. Jako všechny kontroly provedené v DD i audit. Jinak by zjistili jak vyplývá z mojí žaloby a dalších mojich vyjádření, že zdaňovaných 55 500,- Kč jako dar od pani Krejzové je daňový podvod. Tento vstupní poplatek složenkou zaplatil žalobce, tedy já. Žádnou darovací smlouvu sem nepodepsal. Přesto Finanční úřad tvrdí, že se všemi klienty byla uzavřena darovací smlouva. Toto je soudu známo.
Obec je však také z hlediska zákona jednotkou samosprávy a v rámci své činnosti při dostavbě domova důchodců po zjištění finančního schodku prostředků potřebných pro dokončení dostavby a vybavení nového areálu domova důchodců 42. Pokud chyběli peníze na dostavbu a vybavení měl někdo kdo toto má ze zákona kontrolovat zjistit proč chybí. Opět soudu má být známo že schodek je povinen dorovnat ze svého rozpočtu příjemce státátní dotace. A následně zjistit vyníka a potrestat a zjistit zda toto není umyslně způsobeno, protože chyba vydělala městu více jak 7 mil. Kč, které za město nakonec museli zaplatit klienti DD. Což jak je vidět je protizákonné a měli by dostat peníze zpět automaticky po zjištění protizákonnosti a né jen tehdy když někteří budou mít odvahu to dát k soudu. Většina poškozených ze strachu, že se jím DD na který jsou pro svůj věk odkázáni bude mstít a proto raději žalobu nepodají. A je smutné, že státní orgány i když ví, že byli klienti poškozeni sami určitě nezjednají naprávu.
se jako ekonomický subjekt rozhodla pro finanční spoluúčast budoucích obyvatel domova pro seniory. Právní předpisy nezakazují uzavření soukromoprávních smluv mezi subjekty občanskoprávních vztahů, tedy mezi městem, obcí (dle § 18 občan. zák. charakterizovaného jako právnickou osobu) a občanem (§ 7 občan. zák.). Navíc právní úprava těchto občanskoprávních vztahů přispívá k naplnění občanských práv a svobod (§ 1 občan. zák.) a občanský zákoník upravuje majetkové vztahy mezi těmito subjekty s přihlédnutím k § 2 odst. 3 občan. zák. stanovujícím, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje. 43. Opět soudu je známo, že nemůže jít o občansko právní vztah, ale o veřejnoprávní. Příjemce státních dotací pouze zřizuje a provozuje sociální zařízení, které se řídí zákonnými vyhláškami a dalšími zákony. Město nemůže vydávat svoje odlišné usnesení odporující vyhláškám a zákonům. Občansko právní vztah by nastal kdyby dar jakékoli výše dal klient bez povinnosti, zde to byla povinnost i když splnil všechny náležitosti pro přijetí, ale byl uveden v omyl, že je to zákonná povinnost aby byl přijat. Zde se jedná evidentně o podvod, vydírání, diskriminaci a zneužití pravomoci veřejného činitele. Čímž se zřejmě žádný státní orgán nebude zabývat ze své vůle. K čemu všechny státní orgány máme, když jediné na co se ve většině případů zmohou je stížnosti občanů buď neřešit tak jak ukládá zákon o stížnostech nebo píší, že nemají kompetence něco řešit a občanovi radí, že pokud se domnívá, že došlo k porušení zákona, ať se obrátí na soud. Ale občan se na tyto orgány obrací právě proto, aby v rámci svých kompetencí stížnost prošetřily a on nemusel každou prkotinu řešit soudně, což zbytečně soudy zahlcuje.
Jestliže dle čl. 30 odst. 1 Základní listiny práva svobod vydané pod č. 2/1993 Sb. občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, soud zdůrazňuje slovo "přiměřené" a pokud v § 3 občan. zák. se stanovuje, že výkon práva povinností vyplývajících z těchto občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, 44. § 3 občanského zákoníku je protizákonným usnesením č. 503/2003 a č. 587/2003 v celém rozsahu porušen. Toho si měl soud všimnout. když navíc orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k porušování a ohrožování práv občanskoprávních vztahů. Z těchto premis je nutné vycházet při dalších úvahách soudu, při posuzování předmětného sporu.
Město Roudnice nad Labem jako subjekt samosprávy s možností samostatné ekonomické aktivity, jako průkopník novátorského způsobu řešení dostavby předmětného domova důchodců, 45. Soud musí vědět z mojich důkazů, že došlo k porušení a k ohrožování práv nazvaných soudem občansko-právní vztahy. Za pravdu mi dává fakt, že ještě před mojí žalobou musela rada usneseni č. 503/2003 a č. 587/2003 zrušit, protože odporovaly zákonným vyhláškám vydaných MPSV a dalším zákonům. Je zarážející pochvalný výrok soudu o průkopnických činech a novátorském způsobu. Přestože soud dobře ví, že je to protizákonné. které nebylo zcela financováno ze státního rozpočtu, částečnou finanční platbou klientů domova důchodců, což zákon nezakazuje. 46. Při žádosti o finance za státního rozpočtu jistě příjemce této dotace na DD musel dokladovat jak dofinancuje zbytek investice. Neumím si představit, že DD uvedl budoucí klienty DD jako ty, kteří se budou muset podílet na dofinancování DD pokud se ztratí 7 mil. korun jinak jim řeknou, že je nepřijmou do DD. Svou aktivitou město přispělo k vybudování nového komplexu s nadstandardním vybavením 47. Pochvala od soudu pro Město Roudnice n.L. za jeho aktivity při vybudování nadstandardního vybavení je zavádějící a nevím jakým způsobem nadstandard soud zjistil. Já soudu dodal vyjádření z MPSV, že DD v Roudnici není nadstandardní ani v celé ČR takové neexistují. Nyní žijeme v roce 2005 a tomu odpovídá standardní zařízení DD. a nabídlo veřejnosti k akceptaci podmínky, které byly výslednicí rozporu mezi veřejnoprávní úpravou, finančně limitovaným rámcem systému sociální péče a hospodářsko-ekonomickou potřebou financování dostavby. 48. Soud nechápe možná záměrně, že nabídka k akceptaci podmínek vydané městem usneseními rady města č. 503/2003 a č. 587/2003 , která byla následně zrušena pro protiprávnost, byla vlastně nezákonnost na klientech a peníze které klienti v dobré výře zaplatily jako podmínku pro vstup do DD měli dostat automaticky po zrušení usnesení č. 503/2003 a č. 587/2003 peníze nazpět. Správný postup měl být po zjištění kontrolních orgánů o nezákonných usneseních a platbách na základě těchto usneseních zjednat nápravu podle zákona. To znamená zrušit usnesení a zároveň po zjištění že na základě těchto usnesení byly uskutečněny platby klientů od každého 55 500,- Kč a další platby dorovnávající měsíční platbu do 8 000,- Kč formou darů nad rámec právně stanovených plateb, nařídit vrácení těchto plateb. Zároveň jelikož při této nezákonnosti vznikla škoda klientům opravdu velkého rozsahu měl tento orgán nebo další orgány při kontrole DD a města podat trestní oznámení jinak tuto nezákonnost ať úmyslně nebo neúmyslně kryjí. Občan má zák. povinnost pokud se stane svědkem jakéhokoliv činu, který něco nebo někoho poškozuje nebo porušuje zákon zabránit tomuto jednání a neprodleně oznámit orgánům činným v trestním řízení. Státní orgány a jiné mají tuto povinnost také. Jinak se dopouštějí zneužití pravomoce veřejného činitele. Nečinnost státních orgánů a jiných je porušení zákonů, kterými se mají sami řídit.
Město Roudnice nad Labem dokončilo pozitivním způsobem záměr zabezpečit potřeby seniorů 49. Jak může soud schvalovat dokončení pozitivním způsobem záměr zabezpečit potřeby seniorů, když je tento pozitivní způsob zabezpečení potřeb seniorů protizákonný. svého města a nejenom tohoto v rámci nového domova důchodců. 50. Z mojich důkazů je soudu známo, že potřeby seniorů svého města zabezpečilo město v rámci nového DD tak ,že z přihlášených 200 seniorů města a spádových obcí jich nakonec naprostá většina nenastoupila, protože z finančních důvodů nemohla akceptovat finanční podmínky města, které jak se později ukázalo byly protizákonné. Tím město trvale poškodilo těchto 200 přihlášených seniorů, dnes je asi DD plný takže pro věk se již do DD nedostanou. Nevím jestli tuto újmu je možné vyčíslit. Tito lidé jsou ale znechuceni touto dobou kdy žádný státní orgán, které senioři poctivě platili z daní a na stará kolena pro ně žádný státní orgán nehne ani prstem. Sloužit lidem je jejich povinnost. To si státní úředníci asi záměrně neuvědomují.
Nutno ocenit jeho úsilí a směřování za situace absence adekvátního právního prostředí stanovující přesná konstruktivní kriteria. Stát svými kriterii danými způsobilostí Města Roudnice nad Labem při rozhodování o přijetí občana do domova důchodců v rámci veřejnosprávních předpisů stanovené zákonem č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a zákonem č. 117/1988 Sb. o působnosti orgánu sociálních zabezpečení a prováděcími právními předpisy, vyhláškou č. 182/1991 Sb. a vyhl. č. 82/1993 Sb. a 83/1993 Sb. stanoví na jednu stranu kriteria, která však nejsou finančně přiměřeně rámcována poskytováním státního příspěvku, avšak státními orgány jednostranně vyžadujícími jejich dodržování. 51. Opět soud oceňuje úsilí města a směřování za situace absence adekvátního právního prostředí stanovující přesná konstruktivní kritéria. Nechápu jak toto může soud tvrdit o nějaké absenci právního prostředí když vzápětí uvádí zákony a vyhlášky prováděcí právní předpisy které staví kritéria, kterými se město musí řídit a dále uvádí že státní orgány vyžadují jejich dodržování. Zde si soud protiřečí.
Pokud ekonomické možnosti státu v této oblasti sociální péče jsou limitované, je nutné vytvořit legální základ pro nový způsob financování sociální péče i s prvky samoplatby klientů domova důchodců. Ústava zaručuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a s tím související sociální péči. Připusťme tedy, že jsou-li rozdíly v ekonomickém postavení občanů republiky, existují i v seniorské populaci a neomezujme demokratické principy naší současné společnosti. 52. Soud zde připouští možnost, že jsou rozdíly v ekonomickém postavení občanů ČR. Asi má soud na mysli, že někdo jezdí autem za 2 miliony, protože si na něj vydělal a jiný s menším příjmem chodí pěšky a totéž aplikuje na seniorskou populaci potom asi soud nechápe, že na auto za 2 mil. Kč pokud je občan zdraví nedostane dotaci. Ale dotaci na auto dostane od státu právě občan který ho pro tělesné postižení a z jiných důvodů potřebuje. Právě proto, že potřebnou částku peněz nemá. Toto je sociální pomoc potřebným. DD je sociální zařízení částečně hrazené státem, zákon určuje zřizovateli a provozovateli přesné částky kolik klient platí a za co. Podle soudu by do DD měl přednost ten který po ekonomické stránce si to může dovolit, protože může přeplatit zákonné platby. Do sociálního zařízení jako je státem dotovaný DD nemá nikdo přednost kvůli penězům, ale musí splňovat zákonem daná kritéria pro přijetí, která nejsou finanční, jak by měl soud vědět pokud zmiňuje vyhlášky platné v ČR.
De lege ferrenda do budoucna musí být problém vyřešen novou koncepcí v systému financování sociálních služeb, které může být obsaženo v novém zákoně o sociálních službách. Je povinností zákonodárné a výkonné moci naší republiky tato zákonná pravidla vytvořit. 53. Soud zde rozvádí nelogické úvahy jak by měl nový zákon o sociálních službách vypadat a nad koncepcí a systému financování sociálních služeb a nad povinností zákonodárné a výkonné moci, ale zapomíná na své povinnosti řídit se zákonem, který je stále platný a podle něho rozhodovat, ale také zákon musí soud znát.
V tomto konkrétním sporu, soud dospěl k závěru, že žalovaný jako subjekt samosprávy s možností vlastní ekonomické aktivity uzavřel s klienty smlouvy dle kterých byly finanční částky zaplaceny. 54. Jak může soud dospět k závěru, že s klienty byly uzavřeny smlouvy podle, kterých byly finanční částky zaplaceny. Tyto částky jak 55 500,- Kč vstupní poplatek tak i 8 000,- Kč bylo zaplaceno na základě usnesení rady města č. 503/2003 a č. 587/2003 a schválených zastupiteli občanů města Roudnice n/L. Kterážto usnesení musela být zrušena. Platba učiněná na základě těchto rozhodnutích rady a schválených zastupiteli Města Roudnice je v rozporu za zákonem a zastupitelé měli mít tolik cti v sobě, že sami měli okamžitě po zrušení usnesení rozhodnout vrátit tyto částky poškozeným klientům DD.
Ujednání mezi účastníky lze posuzovat dle § 51 občan. zák. upravující tzv. inominátní smlouvy - nepojmenované s prvky např. smlouvy o ubytování dle § 574 občan. zák. 55. Toto soud nemůže myslet vážně, že se jedná o nepojmenované smlouvy, když já žádnou smlouvu nepodepsal. Všechny podmínky jsou už dány zákonem, jak již dříve soud uváděl, a tyto kritéria státní orgány vyžadují dodržet. Možnost aby to příjemce státních dotací protizákonně měnil a tvořil kritéria svoje odlišná jak připouští soud nemůže obstát před zákonem. Město svou nabídkou oslovilo seniory, z nichž okolo 130 akceptovalo podmínky stanovené městem v rámci zákonných pravidel. V současné demokratické společnosti subjekt samosprávy vybudoval domov důchodců a svým rozhodnutím stanovil v rámci zákonných možností
Pokračování Sp.zn.: 15C 159/2004-175
pravidla pro financování jeho dostavby a chodu. 56. Soud stále ignoruje, že stanovená pravidla subjektem samosprávy usnesení č. 503/2003 a č. 587/2003 byla zrušena pro rozpor se zákonnou vyhláškou a jinými zákony.
Oslovil s nabídkou nadstandardního vybavení a péče určitou strukturu seniorské populace, která akceptovala nabízené podmínky. 57. Opět soud zmiňuje zrušené podmínky usnesení č. 503/2003 a č. 587/2003 což je soudu známo. Je třeba zjistit zda soud úmyslně, z neznalosti, špatně prostudované žaloby a dalších vyjádření kde se opakovaně o tom zmiňuji. Co se týče vyjádření soudu o nabídce nadstandardního vybavení domova důchodců, je důkazem, že soud neprostudoval materiály žaloby, kde dodávám potvrzení z MPSV, že DD v Roudnici nemůže být nadstandatdní, jinak by soud věděl, že je to státní průměr co musí být, nic víc, protože kategorie nadstandardních domovů důchodců v ČR neexistují. Soud měl uvést od jakého znalce má potvrzené, že se jedná o nadstandardní DD, jinak je to záměrná nepravda ze strany soudu. Dále soud říká, že byla oslovena s nabídkou určitá struktura seniorské populace, která akceptovala nabízené podmínky. Myslí tím snad bohatší vrstvu, která na tyto nezákonné podmínky má. Toto nemůže soud přece akceptovat jako správné, tím by opět nedodržel DD podmínky pro přijetí státní dotace, pokud to tak je měl by se tím někdo ze státních orgánů zabývat. Město bylo jedním z prvních subjektů, které za úplné absence odpovídajícího právního rámce v naší společnosti vytvořilo tento nový typ způsobu provozování seniorského zařízení, 58. Opět proti veškeré logice soud tvrdí, že je úplná absence právního rámce pro sociální služby, jak se již dříve zmiňoval. Přestože je soudu známo, že to není pravda. A proti veškeré logice soud schvaluje, aby si každý provozovatel ústavů sociální péče tvpřil svoje způsoby provozování seniorských zařízení jak sám rozhodne. A město Roudnice je jedním z prvních subjektů. V tom dávám soudu za pravdu, je jedním z prvních subjektů a ne jediným v této demokratické republice. Totéž se děje i jinde v celé demokratické republice, ale také v léčebnách dlouhodobě nemocných a v nemocnicích. Při mém denodením kontaktu s lidmi jsem vyslechl moc stížností na takovéto protiprávní jednání, ale v této společnosti se mi zdá, že se lidé bojí víc než před Sametovou revolucí roku 1989. Naprostá většina občanů si jenom v soukromí zanadává, ale oficielní stížnost se bojí dát. Toto se děje za tichého přihlížení všech státních orgánů, přestože je jejich povinnost dohlížet každý svým dílem na zákonnost pokud to zjistí vydat patřičná opatření k nápravě. Pokud v léčebně dlouhodobě nemocných se pravidelně periodicky dávají měsíčně povinné dary a pravidelně stejná částka. Po administrativní stránce je všechno v pořádku všechny dary řádně podepsány. Ale jestli někdo věří, že je to dobrovolný dar a náhoda je naivní nebo si zakrývá oči a nechce nic vidět. Stejně jako při tomto soudu s domovem důchodců. ale tímto žádným způsobem nediskriminuje seniory. V řízení navíc vyplynulo, že senioři regionu Roudnicka mají eventuelně další možnosti k uspokojení svých sociálních potřeb, např. jiné domovy důchodců. 59. Tvrzení že nejsou diskriminováni senioři a zároveň soud říká že mají další možnosti jinde aby uspokojili své sociální potřeby čímž zřejmě soud myslí jit tam kde se řídí právním rámcem a nemusí se platit vstupní poplatek 55.500,-Kč a 8 000,- Kč měsíčně. Mělo by soudu být známo, že pokud je DD důchodců dotovaný státem musí se všechny DD řídit stejnými zákonnými předpisy.
Tvrzení žalobce, že žalovaný se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, neboť přijal plnění bez právního důvodu, když nepodepsal darovací smlouvu, nebylo dle názoru soudu prokázáno. Žalobce zaplatil finanční prostředky dobrovolně, svobodně, nebyl uveden v omyl, od samého počátku věděl, že se jedná o finanční spoluúčast jeho matky Marie Krejzové na provozování domova důchodců. 60. Opět soud překrucuje skutečnost. Již v žalobě a dalších vyjádření jsem dokázal, že před vstupem do DD při všech ústních informacích od kompetentních osob bylo tvrzeno, že je 55.500,-Kč vstupní povinný poplatek. Můj svědek mohl soudu toto potvrdit a soud měl od dalšího písemné vyjádření o této skutečnosti. Zároveň i soud akceptoval skutečnost, že to bylo všeobecně známo. Všeobecně známo toto bylo a na všech zasedáních města když na to přišla řeč toto zastupitelé tvrdili. Na několika zasedáních jsem žádal informace jak to ve skutečnosti je několikrát mi odpovídala Bc. Monika Legnerová, vedoucí sociálního odboru na MěÚ v Roudnici n.L. a nikdy povinnost platit nezpochybnila a sama před otevřením DD posílala v dopise klientům informaci, že se platí při vstupu do DD 55 500,- Kč. V žádném dalším oficiálním dopise ze sociálního odboru klientům DD nenapsala, že tato povinnost není, přestože paní Legnerová s titulu své funkce musela vědět, že je to lež. Ona jako zástupce státního orgánu má dohlížet na zákonnost při přijímání seniorů do DD. Ona vydávala rozhodnutí písemné o přijetí do DD vždy až po dlouhé době kdy už klient všechno požadované začal platit. Rozhodnutí o přijetí a o platbách musí vydat před nástupem do DD klientovy. Takto klint začal platit co nebylo jeho povinností po ústní informaci od kompetentních osob, kteří klientům o platbách lhaly. Vedoucí odboru sociálních věcí na MěÚ Roudnice n.L. paní M. Legnerová teprve na 19. veřejném zasedání Zastupitelstva města Roudnice n.L. konaném dne 09.05.2005 po mojim několikátém dotazu poprvé odpověděla, že platit 55 500,- Kč není povinnost. Tím že úmyslně před otevřením DD rozesílala zájecům o přijetí do DD dopisy, že se platí při přijetí do DD částka 55.000,-Kč. Jako osoba veřejně činná se dopustila trestního činu zneužití pravomoce se škodou značného rozsahu. Toto vše mimo poslední informace ze dne 09.05.2005 od pí Legnerové soudu bylo známo z podané žaloby a z dalších vyjádření.
Po posouzení zaplacení finanční částky ve smyslu § 451 občan. zák. upravující bezdůvodné obohacení tedy neobstojí, taktéž tvrzení, že právní úkon z hlediska § 37 občan. zák. byl neplatný, neboť nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě, srozumitelně, neobstojí. Soud se zabýval i posouzením platby a konání žalobce ve smyslu § 39 občan. zák., zda tento právní úkon svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Soud dospěl k závěru, že zaplacení této částky neodporuje zákonu, ani pokud se týká druhé eventuality "obcházení či příčí se dobrým mravům". Nutno vycházet z pravidel stanovených pro výklad právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. občan. zák. s tím, že je nutné projev vůle vykládat podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená (§ 35 odst. 3 občan. zák.). Označení smlouvy jako ,darovací se z hlediska posouzení jeví minimálně nešťastným, stejně jako označení těchto smluv jako "darovací sponzorské smlouvy". Je nutné však posoudit toto označení smluv provedené žalovaným, neboť tento je vázán možnostmi danými zákonem č. 252/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona při hospodaření příspěvkových organizací je umožněna výslovně možnost ,,hospodařit s peněžitými dary od fyzických osob". Z těchto důvodů lze chápat označení smluv slovy platného zákona, jako smlouvy darovací, byť se o darovací smlouvy svým obsahem nejedná. Darování je soukromoprávní úkon, kterým plátce převádí vlastnictví určité věci či věcí na obdarovaného, není zde bezúplatné převedení vlastnictví k věci na obdarovaného bez nároku naproti plnění. Plněním ze strany Města Roudnice nad Labem, resp. žalovaného, je právě nadstandardní způsob péče v novém domově důchodců 61. V dalších vyjádření soudu, která jsou zmatená, kde soud vysvětluje zákony po svém. Kde obrazně řečeno tvrdí, že to co je černé je bílé. Dále se snaží vysvětlit druh a účel platby zákonným způsobem, že už sám soud neví co se platilo, za co neplatilo, proč se platilo, co tyto platby znamenají, zde už totálně selhala veškerá logika zákonů. Výrok soudu o nadstandardním způsobu péče v DD je účelový a nepravdivý. ,ale v daném případě nebylo posuzována platnost darovací smlouvy, neboť tohoto se žalobce nedomáhal. 62. V mém případě neměl soud co posuzovat platnost darovací smlouvy né proto, že jsem to nepožadoval, ale proto, že jsem dar nedal a žádná platná darovací smlouva z mojí strany neexistuje. Soud pravděpodobně se snaží soudit úplně něco jiného než na co zněla žaloba. Na toto řízení byl soudce naprosto nepřipraven, aby mohl odborně rozhodovat. Je jakýmsi tlakem platných právních předpisů na žalovaného nazývat tyto smlouvy darovacími, podléhající daňovému řízení o darovací dani. Žalovaný Domov důchodců, příspěvková organizace v Roudnici nad Labem žádným protiprávním způsobem nepostupoval, nevymáhal protiprávně zaplacení finančních částek, což vyplynulo i z výpovědi svědkyně i z listinných důkazů. Jednalo se o způsob řešení při finančním pokrytí dostavby nového zařízení, které však s ohledem na požadavky platné právní úpravy bylo limitováno právě jen možností uzavření smlouvy označené jako darovací, avšak jednalo se o platbu za poskytnuté služby ve smyslu občan. zákoníku v rámci inominátní smlouvy. 63. Soud se snaží opět vysvětlit ve prospěch žalovaného něco co vysvětlit neumí. Takto se za žalovaného nebil ani jeho obhájce. Pokud nějaká právní úprava limituje právě jen možnost uzavřít smlouvy a označení jako darovací avšak jednalo se podle soudu o platbu za poskytnutí služby ve smyslu občanského zákona v rámci inominátní smlouvy. Pokud by měl soud pravdu tvrzením, že ve skutečnosti se jednalo o platbu za poskytnuté služby. Potom asi soudu uniklo, že DD tyto peníze 55 500,- Kč od každého zdaňuje jako dary, z daru se daň neplatí žádná. Z darů na sociální účely se daň neplatí. Pokud ale tyto dary nejsou jak tvrdí soud darama, pak je měl DD zdanit jako daň z příjmu. V tom případě by to byl daňový podvod. V mém případě určitě, finanční kontrola tvrdí, že se všemi klienty DD byly sepsány darovací smlouvy na 55 500,- Kč. Moje platba označená mnou jako vstupní poplatek je DD zdaňována jako dar od Marie Krejzové, která žádnou darovací smlouvu vědomě nepodepsala, pokud ji finanční úřad při kontrole viděl musela být darovací smlouva někým zfalšovaná, aby mohlo dojít k daňovému podvodu. Zde všechny kontrolní mechanismy naprosto selhali a tím navodili korupční prostředí.
Je úkolem státu vytvořit řádná pravidla a zásady poskytování služeb sociální péče s přihlédnutím k vývoji naší společnosti. Soud velmi zvažoval situaci, že se spor dotýká mnoha občanů, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, které stáří bezesporu přináší, a že služby sociální péče mají ulehčit starým občanům řešení situace finančně dostupným efektivním způsobem, 64. Soud říká finačně dostupným způsobem. To právě DD má být. avšak poskytování sociálních služeb je nákladnou záležitostí a úhrady, které jsou zákonem povoleny nemohou pokrývat skutečné provozní náklady. Je také oprávněným požadavkem subjektů provozující tato zařízení sociální péče a jejich zákonnou snahou získat finanční prostředky z různých zdrojů, aby své náklady zcela pokryly. 65. S tím souhlasím, ale pouze zákonnou cestou. Připusťme tedy, že těmito fmančními zdroji může být i zákonná platba cílové skupiny, pro kterou je služba sociální péče poskytována. 66. Pokud má soud na mysli skutečně zákonnou platbu je to v pořádku. Ovšem soud se mýlí pokud říká, že může. Zákonná platba se musí platit. Dále se zmiňuje o cílové skupině pro kterou je služba sociální péče poskytována jako o někom předem vybraném a ne o někom kdo to potřebuje.
Netvařme se, že požadování této platby je vytěsněno na okraj těchto společenských vztahů a přestože se tento způsob financování velmi často uplatňuje, přesto oficiálně legálním způsobem nemůže být vykázáno v hospodaření těchto zařízení.67. Soud ke konci tvrdí, že se tento způsob financování velmi často uplatňuje čímž má na mysli vstupní poplatky a různé nezákonně požadované dary. Ovšem po všech výrocích soudu do teď, že nedošlo k porušení zákona v mé věci a obhajobě žalovaného soudem tomu soud dal korunu výrokem „přestože se tento způsob financování velmi často uplatňuje, přesto oficiálně legálním způsobem nemůže být vykázáno v hospodaření těchto zařízení“. Svým rozsudkem tomuto jednání dává soud zelenou. Paní Lorencová má jistě dost velké životní zkušenosti, ale jako soudce v tomto procesu naprosto selhala. Je smutné, že tento R O Z S U D E K soudu by platil pokud bych se neodvolal. A i když všichni kompetentní by to věděli nic neudělají a nechají mě poškodit soudem. Já se odvolal a nakonec žalobu na Domov důchodců v Roudnici nad Labem vyhraji, to vím od samého počátku. Co se, ale stalo s lidmy, kteří se neodvolali a nechali se nenávratně soudem poškodit? Je spousta lidí kteří kvůli tomu, že by je odvolání stálo dost peněz, a mají strach, že odvolaní finančně neunesou a že další odvolací soud nebude také soudit podle zákona se raději neodvolají. Zde je vidět, že ani soud nezná zákony nebo se jimi záměrně neřídí. Všechno co jsem do teď tvrdil nemusí být pravda. Avšak pokud zjistíte, že došlo k tomu co říkám a je to na stíhání chovejte se jak Vám zákony nařizují a zjednejte zároveň nápravu.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobu zamítl v plném rozsahu. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení potřebných k bránění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl Žalovaný zastoupený právním zástupcem má právo na náhradu nákladů představující náklady právního zastoupení advokátem dle vyhl. 484/2000 Sb. o odměnách advokátů. Dle § 3 citované vyhlášky činí paušální náhrada částku 12.825,- Kč (z žaloby o zaplacení částky 55.500,- Kč se vypočítá náhrada paušální částkou 6.000,- Kč + 15% z částky přesahující 10.000,- Kč, tedy 6.825,- Kč). Dále má právní zástupce žalovaného právo na náhradu tzv. režijních paušálů v počtu tří á 75,- Kč (vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů). Celkové náklady 13.050,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v tzv. obecné lhůtě k plnění, a to na účet právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud zvažoval také otázku, zda na straně žalobce není možnost postupu dle § 150 o.s.ř., ale důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě neshledal zvlášť s ohledem na sociální, majetkové poměry žalobce.
P o u č e n í : Účastník může napadnout rozhodnutí odvoláním. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci dle zák.č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
V Litoměřicích dne 8. března 2005
nepodepsáno
JUDr. Martina Lorencová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Čížková Lucie
Čížková
kulaté razítko
OKRESNÍ SOUD V LITOMĚŘICÍCH
50
Na závěr dodávám.
Soud tímto rozsudkem uráží a pohrdá občany tím, že nesoudí podle zákonů, ale jakoby na něčí objednávku. Proto odůvodňování absolutně nepasuje na zákony. Po takovém rozsudku má občan co dělat aby neurazil soud svou reakcí. Pokud soud urazí občany svým rozhodnutím nesprávným, přestože všem je jasné, že mám naprostou pravdu a to se nakonec ukáže později, nic se soudu za urážku občana nestane, ale když já po takovém rozsudku bych v rozčilení urazil soud budu soudem potrestán.
Nevím zatím jak probíhá řízení u odvolacího soudu, protože jsem se odvolal proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích. Píši jen jak bych si takové řízení představoval, jelikož rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích se cítím být poškozen.
U odvolacího Krajského soudu v Ústí n.L. by jako žalovaný měla stát soudkyně Lorencová z Okresního soudu v Litoměřicích za soudní výrok: „přestože se tento způsob financování velmi často uplatňuje, přesto oficiálně legálním způsobem nemůže být vykázáno v hospodaření těchto zařízení“. Tím mě Okresní soud v Litoměřicích svým rozhodnutím poškodil a tudíž u krajského soudu je ten který má hájit své rozhodnutí právě Okresní soud v Litoměřicích. Zde u odvolacího krajského soudu se totiž nejedná o žalovaného Domov důchodců v Roudnici nad Labem, ale pouze o špatné rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích.
V případě, že krajský soud shledá rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích jako vadné, tak soudkyně Lorencová, která rozhodla vadně by měla být postižena, jako každý zaměstnanec, který vyrobí zmetek a nařízeno její proškolení v zákonech pro její neznalost zákonů. Jinak může dále špatně rozhodovat, třeba i záměrně špatně. Její rozhodnutí mě poškozuje víc než když mne okradl zloděj, ten je za to aspoň pokud se mu krádež prokáže potrestán, ale soudce ne.
Tento vadný rozsudek s mým vyjádřením, kde soud uvádí nepravdy i s veškerou dokumentací ve věci porušování lidských práv v příspěvkové organizaci Domov důchodců v Roudnici nad Labem jsem zveřejnil na mojich internetových stránkách www.duchodci.webz.cz .
Jiří Krejza starší
V Roudnici nad Labem dne 8. října 2005.
Jiří Krejza starší
Dr. Slavíka 1515
413 01 Roudnice nad Labem